Proč jsem přestal navštěvovat satsangy pro veřejnost.

Protože se raději zdržuji v samotě na vnitřním satsangu , jak se u skutečného poustevníka sluší a patří, tedy u novou svého vnitřního Mistra. Poznal jsem, že vnější satsangy jsou důležité především pro zesvětštělou veřejnost, pro něž mají ohromný význam, neboť si tak dobíjí duchovní energií. Ale pro poustevníka, muže samoty, je to naopak ztráta energie. Nevím, jsem z veřejných satsangů již unavený, nenaplněný, jsem rád když končí a někdy z nich dokonce odcházím před jejich koncem. To se mi však nikdy nestává u vnitřních satsangů v samotě mé poustevny, u ohně v lese, v jeskyni či mnišské cele svého pokoje. Nepotřebuji chodit na dobrovolně-povinné satsangy při nichž se mne ptají, proč na satsangy nechodím.